Od dětství jsem miloval auta. Taťka si mě vždy posadil na klín u řidiče, já ještě nedosáhl na pedály a při pomalé jízdě po pakrovišti jsem nadšeně točil volantem naší stodvacítky. Řidičák jsem si udělal před 18 a pak čekal na narozky, abych si ho mohl vyzvednout. Vždy, když jeli naši pryč a nechali auto v garáži, tak za peníze na nákup potravin jsme s bráchou koupili benzín... a frrrr... Mé první auto bylo Fiat UNO 1.2 Fire, stříbrná metalíza, třídveřák. Vydělal jsem si na něj na prvních brigádách a tvorbách firemních webů ještě na střední. Po fiatku následoval Fiat Bravo 1.9 TD, který měl na tu dobu silných 100koní. S ním jsem bohužel na rychlostní silnici srazil srnku. Oprava byla draží než hodnota auta. Následoval můj první sen Mercedes Benz C220 CDi (w205). S méďou jsem projel 1/2 Evropy , ale časem byla potřeba ho vyměnit. Nyní jezdím mercedesem C400 (w205) v poměrně slušné výbavě.

Od dětství jsem ale snil o autě na víkendy, na zábavu, radost. Když nám s bráchou bylo kolem 5-7 let, do krve jsme se hádali, zda je lepší Ferrari nebo Porsche. Já měl rád rád obojí, ale argumentoval jsem, že s Porsche se dá jezdit všude (podzemní parkoviště, sídliště s retárdéry). Postupně jsem si četl ve všech časopisech co jsme odebírali (AutoTIP, AutoCar, Speed, TopGear atd.) vždy prioritně články o Porsche 911. A pak to přišlo. Jedno jsem si koupil...